Malíř Jiří Pikous
Dílo absolventa atelieru figurální malby Fakulty výtvarných umění VUT v Brně u Prof. Jiřího Načeradského představuje originální malbu expresivního pojetí. Mnohovrstevnatost Pikousových obrazů, ve které nalézáme převahu niterné, individuální poetiky, upozorňuje na více momentů.
Ať už vlivem Prof. Načeradského, a jím představované vlny Nové figurace v Čechách nebo doznívajícímu klimatu z osmdesátých let, nacházíme v Pikousových malbách modernistické postupy prolínající se právě s vlnami druhé půle 20.století (Nová figurace, skupina Neue vilde,..), ale zvlášť s vlnou tzv. České grotesky v 80. letech. V souvislosti s modernistickými postupy se hodí poznamenat, že autor též přejal jejich tradiční technologickou stránku. Na přírodních podkladech provede rychlou podmalbu temperou a poté maluje alá prima olejem. U kvašů a temper na papíře nezachovává k materiálu takový respekt. Pracuje zde i s náhodou a tu rozvíjí.
Autor čerpá ze svých vlastních prožitků, reálné prvky nebo jejich výseky komponuje do nových souvislostí. (Viděné transformuje a dotváří prostřednictvím bohaté imaginace). Jeho přístup je nekonvenční, velkorysý, stále hledá a podstupuje riziko nejistého výsledku. Téma je na jedné straně důkladně promyšlené, na druhé straně se jedná o spontánní a hravou tvorbu, jež si neklade hranice. Malbě často předcházejí studie v akvarelu nebo kvaši. Množství drobných skic pak dává rukám volnost k intuitivní malbě.
Pokud se zaměříme na určitou námětovou spojnici, nejdříve si všimneme zobrazení bytostí, lidských či zvířecích, které autor uvádí do dramatických, mnohdy hraničních situací. Aktéry konfrontuje s něčím „vně“, nebo i s jejich vlastním momentálním stavem. Často je zanechá napospas okamžiku, ale svým přístupem určitou formou situaci komentuje. Jde o princip příběhu, kdy se skrze objekt, člověka, neurčitou bytost či oživlou věc, vyjadřuje jak vnitřní rozpoložení aktéra samotného, tak širší vyznění směrem k obecnému tématu. Ony bytosti se stávají herci na scéně, která abstrahuje určitý „problém“, jenž je takto metaforickým způsobem pojmenován. Vyznění námětu není doslovné, často je přítomen podtext, který může být vysvětlen samotným názvem obrazu, někdy je jen tušený. „Portrétovaná“ bytost se ocitá v imaginárním prostoru, nesoucí prvky reálií, ale jedná se o průnik do více prostředí. Rozostřené, neurčité, neuchopitelné, evokující prolínání snu a skutečnosti. Tak se velké téma řeší na malé soukromé konfrontaci a zase naopak niterný pocit ilustruje na dramatičtějším poli. I v podstatě civilní námět nese téměř divadelní prvky.
Figury a jejich stav je umocněn výtvarnými prostředky, které tíhnou k expresivitě a naléhavosti. Autorovo malířské pojetí obsahuje brilantní zacházení s barvou, od potlačované barevnosti až k fauvistické malbě, čistých pronikavých skvrn, které dovedou skvěle ohmatat hluboké prostory, vyjádřit masu figury i její lehké nahození, stísněnost interiéru, neurčitost prolínání více prostředí. Kultivovaný rukopis se střídá se spontánním až brutálním gestem. Bravurní znalost figury je prostředkem k perspektivním zkratkám, mnohdy záměrně deformující anatomii. Touto formou je podtrženo vyjádření obsahové, které má až literární vyznění. Jistou roli hraje také zacházení se světlem, které nedokresluje pouhou orientaci v prostoru, ale je schopno vetřít se mimo rámec fyzikálních „zákonitostí“ a umocnit situace, zaujmout jako rovnocenný vyjadřující element podtrhující atmosféru. To se týká jak olejomaleb, tak akvarelů.
Takovými obrazy se zdají být „Figura v křesle“, nebo „Dívka s myší“. I když se náladou i motivem liší, jsme v prostoru, který je jak blízký a intimní, a může být „změřen v metrech“, tak prostoruplný vzdálen na versty. Je zde zaujatá či odevzdaná figura ve svém osobním tichu, avšak v cela běžné situaci. Volba akcentovaných detailů slouží k prostorovým a kompozičním účelům a až v druhé řadě ke zkonkrétnění námětu. Tento souboj empatie a intuitivnosti s raciem autora zjevně baví, ale není to jeho jediná cesta k poetice obrazu.
Proměnlivé přístupy k figurálnímu zobrazení jsou zřetelné v dalších dílech, kterým zůstává expresivní zkratka, umocňuje se však více malířské gesto, schopnost vyjádřit vnitřní napětí určitou deformací a dynamikou. Takový způsob najdeme např. u „Rozpolcenosti“ i u obrazu „Babiččina kočka“. V těchto případech autor promění figury v barevnou masu, ve které již téměř nejsou patrny stopy anatomie. V obrazu Babiččiny kočky tato naddimenzovaná figura zesiluje téma paradoxu důvěry, pocitu bezpečí, který je deformován prostřednictvím babiččiny figury v ochranu nebezpečně pohlcující. Tímto způsobem je opět vyjádřena jakási nejednoznačnost zdánlivě nekomplikovaného výjevu a klamného zdání. Rozpolcenost svým malířským gestem kopíruje pojem samotný.
Obraz „Myslivec“ je jakousi kyticí atributů lovce a jeho trofejí. Bytost je karikatura jejíž horlivost vyznívá směšně, když si uvědomíme, že sedící s flintou si zachovává stále agresivní gesto i v případě, kdy je z divočáka dávno předložka. Dynamické světelné efekty přispívají k dramatizaci celkové scény, která je sarkastickým komentářem k relativně samozřejmé zálibě.
Pokud bychom měli shrnout Pikousovu tvorbu, uvědomíme si, že autor je schopen neobyčejného vhledu do příběhu, prostřednictvím něhož jsou „řešeny“ rozpory samotné existence člověka na detailním niterném prožitku nebo vygradovaném vnitřním konfliktu. Všednodenní záležitosti spíše komorního charakteru stojí v kontrastu k vypjatým momentům, oboje zachyceny s velkým soustředěním a nebývalou obrazotvorností. Situace je prožita i ztvárněna v celé své obnaženosti. Zachycuje bolest, krutost, hořkost, napětí, smutek, melancholii. V námětech je také využíváno symbolického vyjádření, ne přímo prostřednictvím symbolů, ale celkovým vyzněním díla. Témata otevírají spoustu otázek, jenž provokují. Odpověď přichází v náznaku, ale i v celé své syrovosti, jindy autor skrze obraz pouze „konstatuje“. Kritický postoj v dílech, kde je patrna určitá společenská reflexe či morální aspekt, je ventilován ironií až sarkazmem. V některých dílech autor nechává diváka vydechnout čistě svou laskavostí, nadhledem a humorem, díky němuž dochází ke kýžené katarzi. Recepce díla je zde založena na okamžitém zaujetí obrazem, postupně se prohlubujícím, kdy se odkrývají překvapivé momenty, popírající občas samy sebe a v podstatě nikdy nepostrádají značný emocionální náboj.
Zkráceno z textu pro časopis Prostor Zlín. Autorka Kateřina Čermáková.
Jiří Pikous, narozen 1978 v Liberci, je zastoupen v soukromých sbírkách a institucích. Publikoval v kulturní revue a časopisech, a ilustroval beletrii. Žije a tvoří v Tišnově.
Vzdělání
1992 – 96 SUPŠ bižuterní v Jablonci nad Nisou
1996 – 98 UJEP v Ústí nad Labem
1998 – 2004 FAVU – VUT v Brně, malba, prof. Jiří Načeradský
Společné výstavy
1998 Sympózium v Duchcově
2002 Mikulovská dílna (asistent), Mikulov
2002 „Koko Jumbo 737” Galerie Doubner, Praha
2002 „Magnum” Městské divadlo, Brno
2003 „Výstava skvělých obrazů”, Želetice
2004 „Deset let FAVU”, Dům umění Brno
2004 „Deset let FAVU”, Galerie Švestka, Praha
2007 „Nový svět”, Galerie mladých
2009 II. Malířské simpozium v Uherském Ostrohu
2009 „ll.malířské sympozium v Uherském Ostrohu“, Reduta, Brno
2010 „Prizma“, Galerie U rytíře, Liberec
2013 „Prizma“, Galerie M, Milevsko
2014 „Žáci Načeradského“, Městské divadlo, Brno
2014 „Banzai Mistře“, Galerie Blansko
2019 Severočeští grafici, Naivní divadlo, Liberec
2019 Severočeská sbírka, Muzeum Českého ráje, Turnov
2020 Severočeská sbírka, Regionální muzeum a galerie Jičín
2021 Severočeská sbírka, Krkonošské muzeum Správy KRNAP v Jilemnici
2021 Severočeští grafici, Státní okresní archiv v Semilech
Samostatné výstavy
1997 „Krajiny“ Experimentální studio, Liberec
1997 Grafiky, Kulturní dům, Liberec
1998 „Obrazy“ Hrad Grabštejn,
2001 „Přátelé Zeleného údolí“, Galerie Rubicon, České Budějovice (s Veronikou Černou)
2001 Kavárna Tambo, Tišnov
2002 „Čarodějnice“,Galerie Duna Tri, Bystřice nad Pernštejnem
2004 Klub Utopie, Praha
2004 „Pandořina skříňka”, Malá výstavní síň, Liberec
2008 „Bagrování podvědomí“, Vetus via, Brno
2010 Galerie Kosina, Hradec Králové
2010 „Loutky ve skříni“, Jáma, Ostrava
2011 Galerie Doma, Kyjov (s Milanem Kubešem)
2013 Galerie Domino, Letovice
2014 „Deset pomocníků“ Galerie Jamborův dům, Tišnov
2014 Centrum Pomezí, Brno
2014 Úřad ombudsmana, Brno
2015 Kavárna U raka, Brno
2019 „V prachu se rozprostřela duše moje“, Dům umění v Brně, Centrum Otevřená zahrada, Brno
2020 „Krajiny“, Centrum Pomezí Brno
Stáže
2001 Akademie umění, Cluj Napoca, Rumunsko
2003 Winchester School of Arts, Velká Británie
Kontakt
